PŘÍBĚH PRVNÍ

Karolíně nebylo ještě ani třicet, když si vyslechla diagnózu cytotrofoblastický choriokarcinom a metastáze na plicích. Pro mladou mámu dvou dětí bez tatínka obzvlášť těžká situace. Během poměrně krátké, ale velmi intenzivní léčby, kdy ji doslova sundali hrobníkovi z lopaty, hlídala děti babička, neskutečná žena, která navíc celoživotně pečuje o postiženého syna a nyní ještě i o nemohoucí matku. A aby toho nebylo na jednu rodinu málo, s onkologickými problémy se coby miminko potýkal také Karolínin syn. Ondrovi je dnes šest, je naštěstí v remisi, rád maluje a tvoří, miluje fotbal a po prázdninách se těší do školy. Jeho čtrnáctiletá sestra Zuzka, která má za sebou nelehkou cestu, kdy se opakovaně bála o život svých blízkých, zase ráda vaří a tancuje. A láká ji naučit se hrát na bicí. Všichni tři společně rádi podnikají výlety do přírody, obrážejí hudební festivaly, hrají deskové hry, často zpívají nebo si jen tak povídají. „Jsme i přes všechny bubáky, které nám život staví do cesty, veselá kopa. A razíme heslo, že rodina jsou i tři – máma a děti,“ říká Karolína, kterou děti někdy samozřejmě i štvou, a to by je pak nejraději podle svých slov poslala babičce expres kurýrem, ale je šťastná, že je má. „Šťastná za ty okamžiky, kdy mi z dětí stojí i vlasy na hlavě, které už zase mám,“ říká s úsměvem.

PŘÍBĚH DRUHÝ

V podstatě ze dne na den se Marcele život obrátil vzhůru nohama. Do té doby spokojená máma čtyř malých dětí se dozvěděla, že se musí s rodinou v šibeničním čase přestěhovat z pronajatého domu. Rodině se naštěstí podařilo s pomocí dalších lidí najít nové bydlení, ovšem v tu chvíli se rozpoutalo domácí peklo. „Otec mých dvou menších dětí se během stěhování začal divně chovat, vůbec nejezdil domů, a pokud ano, byl velmi podrážděný a bez nálady,“ vypráví Marcela. Doufala, že až se zabydlí v novém, vše se zlepší. Půjčila si peníze na nové čerpadlo, bojler a kotel. Partner se do domu odstěhoval o pár týdnů dříve, aby připravil vše k bydlení. „Já zůstala sama s dětmi, bylo to náročné, ale nakonec i balení jsme zvládli. Muž nás jednou v noci převezl sem a začala jedna velká noční můra. Nechal nás tu a odjel. Nebyl to obytný dům, ale squat plný bordelu, odpadků a infekčních stříkaček,“ pokračuje Marcela v příběhu, který měl ovšem další hrůzné pokračování. Nejdříve se málem zhroutila, noc strávila s dětmi v náručí a ve strachu, ale hned další den se pustila do práce. Po několika měsících tak i díky pomoci spousty lidí z okolí bydlí v relativně důstojném domě. Jenže její partner je do jejich nového bydliště začal vloupávat, kradl peníze, jídlo i elektroniku. Schovával se na půdě či ve sklepě, rodinu sledoval a jeho stav se horšil. Nejednou zasahovala policie. „Investice na domě jsem si s dětmi mohla odbydlet, ale teď už musíme vše platit sami. Já mám však pouze rodičovský příspěvek a na nic víc prý nemám nárok. Stále čekám na soud o svěření děti do výhradní péče a stanovení výživného, ale do té doby mi prý nikdo na úřadech nepomůže,“ popisuje Marcela svou svízelnou situaci. Chodí uklízet, hlídá děti, něco vydělá i díky své profesi manikérky, ale i tak stěží zaplatí nájem a poplatky. Bude proto vděčná za možnost jakékoliv pomoci.

PŘÍBĚH TŘETÍ

Nejmladší dcera má vadu kyčlí a je čerstvě po operaci. Její o tři roky starší bratr musí držet bezlaktózovou a bezlepkovou dietu, léčí se s atopickým ekzémem, chronickým kašlem a poruchou srážlivosti krve. Nejstarší dcera má vrozenou vadu nohou a poruchu růstu. Jejich máma Renata však vedle rodiny a práce servírky zvládá i dálkové studium. Kvůli covidu však musela zůstat už podruhé během jednoho roku doma, jelikož restaurace, v níž pracuje, je opět zavřená. Byla by velice ráda za pomoc s nákupy, na které jí teď nezbývá mnoho financí.

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

„Do dnešního dne jsem se stále asi o pomoc nenaučila žádat, myslím že většina lidí má v sobě zakořeněno, že nechtějí obtěžovat ostatní svými problémy či si přiznat, že pomoc potřebují, málokomu je příjemné o něco prosit. Není to přirozené a raději si sáhnou na dno. A já pomalu začínám chápat, že říci si o pomoc není slabost. Nynější situace mě přivedla ke kroku, který právě dělám. Žádám…,“ napsala nám paní Jana. Jana je maminkou dospívající dcery, s níž žije sama. Situaci jí komplikuje fakt, že před třemi lety prodělala onkologické onemocnění. Po dlouhé a náročné léčbě, která zahrnovala na dvě desítky chemoterapií, je nyní v remisi nemoci, kterou vnímá s obrovskou pokorou. „Snažím se teď ubírat co nejzdravějším směrem těla i duše. Bohužel pro maminku samoživitelku je tato cesta dosti náročná,“ svěřila se.

PŘÍBĚH PÁTÝ

„Dlouho jsem váhala, zda si o balíček napsat, protože sice obracím každou korunu, ale vždycky to nějak dáme. Přeci jen by mi situaci jistě ulehčil,“ napsala nám Martina, maminka dvou puberťáků ve věku třinácti a šestnácti let. Martina je samoživitelkou a zároveň onkologickou pacientkou. „Tak jsem chtěla poprosit, pokud by vám jeden zbyl, zda bych ho nemohla dostat já,“ žádá skromně a Pomoci od srdce děkuje nejen za sebe, ale i za všechny ostatní, kterým pomáháme.

PŘÍBĚH ŠESTÝ

V podstatě ze dne na den se Marcele život obrátil vzhůru nohama. Do té doby spokojená máma čtyř malých dětí se dozvěděla, že se musí s rodinou v šibeničním čase přestěhovat z pronajatého domu. Rodině se naštěstí podařilo s pomocí dalších lidí najít nové bydlení, ovšem v tu chvíli se rozpoutalo domácí peklo. „Otec mých dvou menších dětí se během stěhování začal divně chovat, vůbec nejezdil domů, a pokud ano, byl velmi podrážděný a bez nálady,“ vypráví Marcela. Doufala, že až se zabydlí v novém, vše se zlepší. Půjčila si peníze na nové čerpadlo, bojler a kotel. Partner se do domu odstěhoval o pár týdnů dříve, aby připravil vše k bydlení. „Já zůstala sama s dětmi, bylo to náročné, ale nakonec i balení jsme zvládli. Muž nás jednou v noci převezl sem a začala jedna velká noční můra. Nechal nás tu a odjel. Nebyl to obytný dům, ale squat plný bordelu, odpadků a infekčních stříkaček,“ pokračuje Marcela v příběhu, který měl ovšem další hrůzné pokračování. Nejdříve se málem zhroutila, noc strávila s dětmi v náručí a ve strachu, ale hned další den se pustila do práce. Po několika měsících tak i díky pomoci spousty lidí z okolí bydlí v relativně důstojném domě. Jenže její partner je do jejich nového bydliště začal vloupávat, kradl peníze, jídlo i elektroniku. Schovával se na půdě či ve sklepě, rodinu sledoval a jeho stav se horšil. Nejednou zasahovala policie. „Investice na domě jsem si s dětmi mohla odbydlet, ale teď už musíme vše platit sami. Já mám však pouze rodičovský příspěvek a na nic víc prý nemám nárok. Stále čekám na soud o svěření děti do výhradní péče a stanovení výživného, ale do té doby mi prý nikdo na úřadech nepomůže,“ popisuje Marcela svou svízelnou situaci. Chodí uklízet, hlídá děti, něco vydělá i díky své profesi manikérky, ale i tak stěží zaplatí nájem a poplatky. Bude proto vděčná za možnost jakékoliv pomoci.

PŘÍBĚH SEDMÝ

Petr pracoval jako produkční, covid mu však práci vzal, a tak se třemi dětmi zůstal téměř bez prostředků. Matka dětí je rovněž bez práce. Petr se sice aktivně snaží práci shánět, chodí po brigádách, vypomáhá, kde je potřeba, je velmi šikovný, zvládá různé drobnější opravy v domácnostech či na zahradě, ale kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže pracovat naplno. Jeho lékař doporučil dokonce invalidní důchod, ale nakonec mu byla pracovní schopnost snížena jen částečně. Čtyřletá Klárka, sedmiletý Lukášek a devítiletá Anička se tak musí společně s tatínkem hodně uskrovnit a velmi by jim pomohla potravinová pomoc. O jeho příběhu nám napsala jeho kamarádka z dětství, která se mu snaží s jídlem pomáhat, ačkoliv má sama pro svou rodinu omezené finance.

PŘÍBĚH OSMÝ

Eliška byla vždy soběstačná a sama pomáhala jiným, a žádat o pomoc je tedy pro ni velice obtížné až trapné, ale v současné situaci jí na jídlo pro sebe a své dvě předškolní dcerky zbývá pouze pětisetkoruna. Otec děvčátek, který je nedávno opustil, neboť čeká dítě s jinou ženou, jim na živobytí nepřispívá, a tak ačkoliv se otáčí, jak to jde, z jednoho platu sotva pokryje všechny životní výdaje. „Bojím se nezaplatit složenky, a přijít tak o střechu nad hlavou,“ vysvětluje, proč se rozhodla požádat o pomoc. Vzhledem k tomu, že ještě není rozvedená, neuspěla ani na sociálce, ani v jiných charitativních organizacích. Na oplátku nabízí dobrovolnou pomoc s charitou.